Druhého listopadu si připomínáme Památku zesnulých, podle římskokatolické církve Památku všech věrných zemřelých, lidově Dušičky.
HISTORIE
V dávných časech za dob Keltů připadal na noc přelomu října a listopadu konec keltského roku, neboli Samhain. Lidé věřili, že právě v tento den se stírají hranice mezi světem mrtvých a živých.
Odjakživa se křesťané snažili potlačit pohanství, nebo některé pohanské slavnosti “předělat” na své. Jinak tomu nebylo ani zde.
Benediktinský opat Odilo z Cluny (Francie) byl proti pohanství a jelikož chtěl utnout původní slavnost, zavedl roku 998 našeho letopočtu Památku všech věrných zemřelých.
Dušičky pochází od “duší”. Křesťané věří, že duše před tím, než přijde do nebe, projde očistcem. Hoří tu očistný oheň, ve kterém se čistí od svých hříchů, kterých se dopustily za svého života.
Určitě už každý někdy slyšel “Byl to očistec”, ve smyslu, že to nebylo jednoduché. Jednoduché to nemají ani zemřelí. Mezi takové prohřešky se počítá i pronesení božího jména nadarmo, čili zaklení typu “Ježíši Kriste”,”Pane Bože” a podobně. Některé duše v očistci tedy setrvají velmi dlouho. Očistec se podobá spíše žaláři. Duše tu trpí vice, než na Zemi.
Na tridentském koncilu v 16. století byla ustanovena možnost se modlitbou “přimluvit” a ušetřit tak utrpení svým blízkým v očistci.
Benediktinský opat Odilo z Cluny (Francie) byl proti pohanství a jelikož chtěl utnout původní slavnost, zavedl roku 998 našeho letopočtu Památku všech věrných zemřelých.
Dušičky pochází od “duší”. Křesťané věří, že duše před tím, než přijde do nebe, projde očistcem. Hoří tu očistný oheň, ve kterém se čistí od svých hříchů, kterých se dopustily za svého života.
Určitě už každý někdy slyšel “Byl to očistec”, ve smyslu, že to nebylo jednoduché. Jednoduché to nemají ani zemřelí. Mezi takové prohřešky se počítá i pronesení božího jména nadarmo, čili zaklení typu “Ježíši Kriste”,”Pane Bože” a podobně. Některé duše v očistci tedy setrvají velmi dlouho. Očistec se podobá spíše žaláři. Duše tu trpí vice, než na Zemi.
Na tridentském koncilu v 16. století byla ustanovena možnost se modlitbou “přimluvit” a ušetřit tak utrpení svým blízkým v očistci.
Datum 2.listopadu byl ustálen ve 12. století a v tento den se slaví dodnes.
Ve třináctém století se tradice rozšířila i do západní církve, přibližně o sto let později dorazila až do Říma.
Ve třináctém století se tradice rozšířila i do západní církve, přibližně o sto let později dorazila až do Říma.
Roku 1748 potvrdil papežem Benedikt XIV., aby se o Dušičkách sloužily tři mše za zemřelé.
TRADICE
Přestože je svátek křesťanský, pohanské tradice a pověry i v současnosti přetrvávají.
Lidé očišťují zemřelým hroby, zdobí je květinami a věnci a zapalují svíčky.
Tyto věci mají poukázat na to, že smrtí a pohřbením život nekončí.
Květiny - Je dokázáno, že se květiny mrtvým na hroby pokládaly už v neolitu. Květiny by měly být živé jako symbol života.
Kromě Slovenska, je Česká republika jediným místem na světe, kde se rozlišují sudé a liché počty květin. Pro živé je lichý počet, mrtvým pak náleží sudý. Sudé číslo je vysvětlováno jako smutek ze samoty a osamělost a podle pověry přináší smůlu, pokud tímto počtem obdarujete živého člověka.
Bílé květiny se dávají mladým, svobodným lidem. Přesto by však každý kromě těchto pravidel, měl svým blízkým zemřelým věnovat takové, jaké měl rád za svého života.
Věnec - Věnec je vlastně kruh, tedy symbol nekonečna a věčnosti – věčného života. U nás se na hrobech objevil v 17. století. O dvě stě let později se začaly objevovat věnce s hlavou.
Svíčky, světlo, lucerny - Zapalování svíček, ať už na hrobech, či doma, opět pochází od Keltů a Slovanů. Jak už víme, oheň očišťuje a chrání před duchy. O Samhainu měly zapálené ohně, nebo vydlabané plody, uvnitř kterých byly uhlíky, či svíčka, ukázat zemřelým cestu, aby nebloudili. V severních Čechách se těmto lucerničkám říká “bubáci”.
V Čechách se odjakživa věří, že v tento den vystoupí duše z očistce, aby si odpočinuly.
Hospodáři tedy lili do lamp místo oleje máslo, aby si zemřelí mohli ošetřit spálené rány, které utrpěli od očistného ohně.
Pokrmy - Večer se mělo vypít mléko,nebo se tím alespoň postříkat, aby se duše ochladily. I házení pokrmů do ohně mělo poukázat na očistu.
A když už jsme u jídla, peklo se čtyřhranné pečivo, samozřejmě zvané “Dušičky”. Bylo plněné povidly, nebo mákem. Rozdávaly se žebrákům, poutníkům, nebo zaměstnancům. Hospodyně většinou pekly dva druhy. Z bile mouky pro rodinu, z tmavé pro služebnictvo, čeládku a další pomocníky v domácnosti.
Ještě na počátku 20. století, tedy relativně nedávno, se v Jižních Čechách chodilo na Dušičky koledovat. Dostávalo se právě toto pečivo. Od toho se uchytil název, který se vyskytoval především na Českokrumlovsku “Chodit po rohlících”.
Lidé očišťují zemřelým hroby, zdobí je květinami a věnci a zapalují svíčky.
Tyto věci mají poukázat na to, že smrtí a pohřbením život nekončí.
Květiny - Je dokázáno, že se květiny mrtvým na hroby pokládaly už v neolitu. Květiny by měly být živé jako symbol života.
Kromě Slovenska, je Česká republika jediným místem na světe, kde se rozlišují sudé a liché počty květin. Pro živé je lichý počet, mrtvým pak náleží sudý. Sudé číslo je vysvětlováno jako smutek ze samoty a osamělost a podle pověry přináší smůlu, pokud tímto počtem obdarujete živého člověka.
Bílé květiny se dávají mladým, svobodným lidem. Přesto by však každý kromě těchto pravidel, měl svým blízkým zemřelým věnovat takové, jaké měl rád za svého života.
Věnec - Věnec je vlastně kruh, tedy symbol nekonečna a věčnosti – věčného života. U nás se na hrobech objevil v 17. století. O dvě stě let později se začaly objevovat věnce s hlavou.
Svíčky, světlo, lucerny - Zapalování svíček, ať už na hrobech, či doma, opět pochází od Keltů a Slovanů. Jak už víme, oheň očišťuje a chrání před duchy. O Samhainu měly zapálené ohně, nebo vydlabané plody, uvnitř kterých byly uhlíky, či svíčka, ukázat zemřelým cestu, aby nebloudili. V severních Čechách se těmto lucerničkám říká “bubáci”.
V Čechách se odjakživa věří, že v tento den vystoupí duše z očistce, aby si odpočinuly.
Hospodáři tedy lili do lamp místo oleje máslo, aby si zemřelí mohli ošetřit spálené rány, které utrpěli od očistného ohně.
Pokrmy - Večer se mělo vypít mléko,nebo se tím alespoň postříkat, aby se duše ochladily. I házení pokrmů do ohně mělo poukázat na očistu.
A když už jsme u jídla, peklo se čtyřhranné pečivo, samozřejmě zvané “Dušičky”. Bylo plněné povidly, nebo mákem. Rozdávaly se žebrákům, poutníkům, nebo zaměstnancům. Hospodyně většinou pekly dva druhy. Z bile mouky pro rodinu, z tmavé pro služebnictvo, čeládku a další pomocníky v domácnosti.
Ještě na počátku 20. století, tedy relativně nedávno, se v Jižních Čechách chodilo na Dušičky koledovat. Dostávalo se právě toto pečivo. Od toho se uchytil název, který se vyskytoval především na Českokrumlovsku “Chodit po rohlících”.
POVĚSTI
V tuto noc se v kostelech koná noční mše pro mrtvé. Živí na ní nejsou zváni. Toto téma se objevuje v mnoha pověstech z pelhřimovska, i odjinud. Nejznámější pověst je zřejmě o Rožmbercích, kteří se probouzí a jednotlivě, tak jak zemřeli, odchází na mši do kostela, ve kterém se samo rozsvítí. Poslední kráčí Petr Vok v černých šatech. Mši slouží šedý mnich. Po skončení se všichni vrátí do hrobky, kde sedí a až do rána si povídají.
Existuje I spousta pověstí o průvodu mrtvých duší, většinou do kostela.
Povídá se, že v tento den v roce nás mohou naši zemřelí navštívit.
Ráno, když zazvoní zvony, musí se duše opět vrátit do očistce, nebo zpět, odkud přišly.
Pranostiky praví, že "Prší- li na dušičky, nebo je mlha, mrtví oplakávají své hříchy."
V tuto noc se v kostelech koná noční mše pro mrtvé. Živí na ní nejsou zváni. Toto téma se objevuje v mnoha pověstech z pelhřimovska, i odjinud. Nejznámější pověst je zřejmě o Rožmbercích, kteří se probouzí a jednotlivě, tak jak zemřeli, odchází na mši do kostela, ve kterém se samo rozsvítí. Poslední kráčí Petr Vok v černých šatech. Mši slouží šedý mnich. Po skončení se všichni vrátí do hrobky, kde sedí a až do rána si povídají.
Existuje I spousta pověstí o průvodu mrtvých duší, většinou do kostela.
Povídá se, že v tento den v roce nás mohou naši zemřelí navštívit.
Ráno, když zazvoní zvony, musí se duše opět vrátit do očistce, nebo zpět, odkud přišly.
Pranostiky praví, že "Prší- li na dušičky, nebo je mlha, mrtví oplakávají své hříchy."
DUŠIČKY NEJSOU HALLOWEEN!
Pozastavuji se nad tím, jak jak většina Čechů odsuzuje církev a mluví o sobě jako o ateistech, co nebudou slavit náboženské svátky. Přesto, když přijde čas Dušiček, najednou obrátí, vychvalují všude "náš" svátek, namísto toho, aby slavili “americký” Halloween. Případně motají dohromady Dušičky a Svátek všech svatých.
Pozastavuji se nad tím, jak jak většina Čechů odsuzuje církev a mluví o sobě jako o ateistech, co nebudou slavit náboženské svátky. Přesto, když přijde čas Dušiček, najednou obrátí, vychvalují všude "náš" svátek, namísto toho, aby slavili “americký” Halloween. Případně motají dohromady Dušičky a Svátek všech svatých.
Halloween vznikl “spojením” keltského Samhainu a křesťanského svátku Všech svatých. Nepochází z Ameriky, a nese v sobě mnohem vice z původní tradice, než křesťanské Dušičky, které přišly až o mnoho set let později.
Svátek Všech svatých oslavuje všechny mučedníky a světce. Jeho datum připadá na 1. listopadu. Nemá nic společného s Dušičkami.
Svátek Všech svatých oslavuje všechny mučedníky a světce. Jeho datum připadá na 1. listopadu. Nemá nic společného s Dušičkami.
Lidé by měli přestat nazývat Halloween “americkými Dušičkami”,celkově ho přestat
vnímat jako konkurenci Dušiček a zaměřit se na to, zda chtějí, či nechtějí v tento den uctít své blízké, které už tu nemohou být.
Nejde o žádnou soutěž.
vnímat jako konkurenci Dušiček a zaměřit se na to, zda chtějí, či nechtějí v tento den uctít své blízké, které už tu nemohou být.
Nejde o žádnou soutěž.
Zdroje, odkazy:
Lidové tradice – Dagmar Šottnerová
Lexikon symbolů – Hans Biederman
http://www.rozhlas.cz/
http://www.ceske-tradice.cz/
http://www.pohreb.cz/
http://www.florea.cz/
http://www.tedeum.cz/
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10519120758-dusicky/212562260400024/
Článek se rovněž vyskytuje na mém blogu idnes.cz
Lidové tradice – Dagmar Šottnerová
Lexikon symbolů – Hans Biederman
http://www.rozhlas.cz/
http://www.ceske-tradice.cz/
http://www.pohreb.cz/
http://www.florea.cz/
http://www.tedeum.cz/
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10519120758-dusicky/212562260400024/
Článek se rovněž vyskytuje na mém blogu idnes.cz
0 komentářů:
Okomentovat
Budu moc ráda, pokud se rozhodnete přispět svým názorem.
(Pokud nemáte účet na žádné stránce z nabídky, vyberte "Anonymní", vplňte kolonky a nechte na sebe kontakt.)